Otázka "Kdo jsem?" respektive hledání lidské identity je staré jako lidstvo samo. Toto téma je předmětem bádání mnoha vědců z oborů psychologie, filozofie, sociálních věd a v poslední době i odborníků z oblasti výzkumu mozku. V rámci globalizace a jako následek četných migračních pohybů obyvatelstva se stalo kromě osobní identity také "úsilí o zařazení vlastní osoby do sociálních systémů velmi brizantním tématem" (Keupp, 1997, S.30, překlad H. Večeřová).
Současně lze v poslední době na celém světě pozorovat rostoucí tendence národního uvědomění a národního odlišování. Jedním z jejich důsledků mohou být například projevy cizinecké nenávisti a násilí vůči cizincům. Zachování identity jedince se stává velmi důležitým tématem právě v aktuálním kontextu rozšířené konfrontace s cizími a neznámýmý vlivy na jedné straně a potřebou sociální sounáležitosti a příslušenství jako jedné ze základních lidských potřeb na straně druhé. Tomuto problému zachování lidské identity se věnuje vědecký projekt "Osobní a sociální identita", který je realizován jako kooperace univerzit v Kolíně nad Rýnem a Magdeburgu. Tato studie se pokouší o koncepční spojení několika vědeckých směrů jako jsou výzkum vztahu k sobě samému (napr. self-concept, Epstein, 1993), novější a starší směry výzkumu lidské identity, ale také výzkum sociální identity.
Osobní identitu lze popsat jako fenomén, při kterém vnímá člověk vlastní osobu jako sebe sama, a to i přes změny, ke kterým dochází během individuálního vývoje v průběhu života. (viz. Erikson, 1980). Sociální identita odpovídá oproti tomu pocitu příslušnosti k různým sociálním skupinám. Také tento pocit je pro jedince zdrojem jeho vlastní identity (Tajfel, 1982). Každý člověk má něekolik sociálních identit, které jsou důsledkem jeho příslušenství k různým skupinám (např. rodina, přátelé, bydliště, kraj, národ, evropské spole%#269enství). Národní a kulturní identita jsou tudíž speciální formy sociální identity. V případech ohrožení lidské identity, např.z důvodu migrace, jako následek kritických životních událostí nebo na základě sociálně-historických vlivů jako například kolektivní stud nebo rozdělení národa (jako napr.v NSR) používá jedinec takové strategie, které mu opět pomohou získat pocit kladné identity (Tajfel, 1982). K těmto patří například nadhodnocení vlastní skupiny a podhodnocení skupiny cizí. Jedním projevem této strategie může být v extrémním případě cizinecká nenávist resp. velmi silná národní pýcha, která může nepřímo ovlivňovat názory na jiné osoby a skupiny. Možná je ale i opačná reakce, při níž jedinec vlastní skupinu při svém hodnocení podhodnotí, aby se mohl silněji identifikovat se skupinou cizí. Je tedy zřejmé, že je uosobní a sociální identity nutno vycházet z velmi komplexních vzájemných vztahů a vazeb.
Dynamické vztahy existují i mezi definicemi ‚vlastního' a ‚cizího' (nebo ,jiného') jakož i mezi procesy sociálního zařazení a individuálního odlišení. Sjednocení úsilí o zachování ‚vlastního' a současné akceptaýi ‚cizího'/,jiného' se v dnešní době jeví jako nelehká úloha každého člověka.
Představený projekt se věnuje uvedeným doměnkám jak z hlediska vývojově-psychologického (tzn. výzkum v různých fázích života) tak i z hlediska srovnání různých zemí a kultur a to díky účasti různých evropských státu. Jako rozhodující fáze při vzniku a počáte&'269ním vývoji identity byl vybrán věk dospívání, konkrétně věkové kategorie 14ti-, 16ti- a 18tiletých žáků. Další vybranou fází je období ranné dospělosti, především pak přechod k rodičovství jako jeden pro vývoj identity důležitý životní krok, který často vyvolává silné procesy regulace při utváření vlastní identity. Kromě toho jde v souvislosti s významem různých vlivů socializace na vývoj identity také o úlohu rodičovské výchovy a o aspekt převodu identity rodičů na jejich potomky.
Celý projekt je postaven na základním teoretickém modelu (viz. model struktury osobní a sociální identity). Tento vychází na jedné straně z kritického personalismu Williama Sterna (1918). Na druhé straně jsou jeho základem výsledky vědeckého výzkumu vývoje osobnosti v období mládeže od Fenda (1994). Podle jeho úvah odpovídá identita "unitas multiplex", (jednotě s rozličností, lat.) skládající se z částí
Dále je tento model rozšíren o aspekt sociální identity a oznázornění vztahů mezi osobní a sociální identitou. V oblasti osobní identity byly integrovány funkční modely vývoje identity. Jedná se o koncept stylu lidské identity podle Berzonského (1989) a model regulace identity od Haussera. U Haussera odpovídá identita spletitým vztahům mezi sebehodnocením, koncepty, které se týkají vlastní osobnosti a vlastními atribucemi. U těchto veličin se přitom vychází z jejich nezávislosti na různých situacích.
Jako výzkumná metoda byl pro tento projekt zvolen průzkum pomocí dotazníku. Jeho vývoj a různé pilotní projekty byly úspěšně uzavreny. K dispozici je několik paralelních forem pro různé věkové skupiny a země. Je pravděpodobné, že na se základě rozličného historického vývoje jednotlivých zúčasněných zemí a vlivem jejich vlastního národního uvědomění role, relevance a zacházení s vlivy na vývoj identity člověka velmi odlišují. Díky tomu existuje pravděpodobně v každé zemi odlišný kontext pro individuální vývoj obyvatelstva.
Z důvodu stále rostoucího úsilí o jednotnou Evropu, které se jako téma vyše uvedenych otázek a tézí přímo dotýká, byly pro účast na tomto vědeckém projektu vybrány jak země Evropského společenství (NSR, Belgie, Francie, Nizozemí a Rakousko) tak i země, které vstup do EU blízké budoucnosti očekavá (Česká republika, Polsko a Turecko). Mimo to proběhne výzkum i v několika státech v USA, které jako stát sbírájí zkušenosti se mnohanárodností už dlouhou řadu let.
Projekt-Homepage: Personale und soziale Identität